Černá vdova
Ten večer splynuly dvě duše,
láska náma proletěla jako střela z kuše,
dvě horký těla políbení od anděla hřála,
já pak vztala a cítila jsem,
jak mi v srdci povolila skála.
A ty? Víš, co jsi řek?
Že mě máš rád a že mě na vždycky chceš.
A já netušila, jak strašně mi lžeš
a myslíš na to, jak vypadneš.
Já chtěla jsem Ti říct, že Tě miluju
Ty hajzle
A ty jsi utek - fakt statečnej skutek
a mě to vzalo,
snad ti to aspoň za to stálo.
Celou dlouhou noc tvoje tajemná dáma
a ráno se probudím v posteli sama
opuštěná, ubrečená a ponížená žena.
Tak s tváří purpurovou
stávám se černou vdovou.
Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena,
ale čená vdova, ta nikdy dost nemá,
dokud nevykoná to,
co by vykonat měla
a já tak chtěla - vraždila.
S tváří purpurovou
stávám se černou vdovou
.
Překvapeně zíráš,
já už jsem připravená,
jak slzu stiráš
opravdu trapná scéna.
Že ses mi tak líbil
a že smi něco slíbil,
tak se schledáváme znova.
Kyvadlo se kejvá,
lásko moje vzmuž se.
Někdy to tak bejvá,
že třeba smysl už se nikdy nedoviš
a už nikomu nepovíš,
jak líbá černá vdova.