DNES
Tak dnes. Setkám se s ní ve kavárně U Třech lip, bude tam čekat s bílou růží, oba je milujeme. Oba. Ta duše, kterou znám už roky, bude se mnou. Ta duše, co s mojí tvoří dokonalost, co mojí doplňuje slova do vět, co ... ? Co dál? Co se bude dít? Dnes večer se to stane a já tady čekám a blahořečím každé minutě, co odešla. Co je na nás takového, že mi to bere dech? Dopisy. Miluji naše dopisy a dnes, dnes se dopisy roztančí a budou zpívat. Snad je to lidská pýcha, co předpokládá, že naše myšlenky jsou něco tak nepochopitelného, unikátního a naprosto neopakovatelného. A ona dokáže formulovat mé myšlenky tak přesně, kdyby se jimy zabývala roky. Už dnes! Budu sedět proti ní. Kolik lidí jsem potkal jako jí? Desítky, možná stovky, kolik tam mohlo být takových bytostí jako ona? Snad několik a já je zavrhl, aniž bych s nimi promluvil, ale s ní to bylo jiné. Snad kouzlo nebo osud, nevěřím ani na jedno. Ale náhoda, co nás dala dohromady byla báječná, svedl nás démon Internet, co lidi izoluje, který z nich dělá podivíny a
tomu vděčím za ní. Musím jít. Boty a kabát a růži a? Dneska je nádherně. Osud, ne, nebudu si hrát s tak silným slovem. Potraviny, divadlo, vinárna.
Tak včera. Setkal jsem se s ní ve vinárně U Třech lip, čekala tam s bílou růží. Naše duše tvořily dokonalost. Myslel jsem si, že to stačí, nikdy jsem netušil, že by tělo mohlo změnit duši. A tělo, ta obálka duší, co žene výhonky a spoutává jí, to prorostlo celou mojí duši. A přestal jsem na okamžik dýchat při pomyšlení, že jemu taky.