Ráj
Ze skal padá divokej vodopád,
v dálce je stříbrnej háj,
vlkým zrakem si mě prohlíží laň
a všechno kolem připomíná ráj.
Slunce nad obzor pomalu stoupá,
laskavej stařec si kápi slík,
dřevená loďka se líně houpá,
příjel si pro mě Cháron převozník.
Někdo mě zdálky naposled volá,
proč mě konečně nenechaj jít?
Zmatek a vztek sem dolehly z dola
ještě chvíli a bude klid.
Ze skal padá divokej vodopád,
v dálce je stříbrnej háj,
vlkým zrakem si mě prohlíží laň
a všechno kolem připomíná ráj.
Tam někde v hlubinách mě děsíval had
a jeho zuby mi otrávili tělo moje.
Zoufalství - to byl jeho hlad,
co bude dál se nevědělo.
Každej den tenhle konal svý dílo,
bolestivý kousnutí a prudkej jed.
Najednou tma, záblesk
a všechno se slilo.
Brána se otvírá, tak rychle a hned.